EMA

3. března 2008 v 18:53 | Multivitamin.cz |  Prvák...
Kubovi Krejčovi ,spolutrpiteli na našem gymplu z V6.A , se podařilo vydat knihu...Jmenuje se EMA aneb kam zmizeli elfové...
Její křest už proběhl a někteří z nás už mají tuto knihu dokonce doma...
I tak si to neodpustím a udělám tu Kubíkovi malou reklamu :-D Tenhle článek je okopírovanej ze stránek školy a pokud byste někdo měl o tu knížku zájem , ozvěte se Kubovi a ten vám určutě vyhoví ( pokud ani nevíte , kdo to Kuba Krejča je , zeptejte se mě, Domči, nebo Sabči :-D)



Je to nepopsatelná rozkoš pošpinit bílou stránku černočerným písmem. A mně se jich podařilo takto zneužít hned několik desítek a následně, po dlouhém boji, jsem vítězně svíral v ruce drobnou knihu v černé vazbě.
Když mluvím o jejím žánru, vždy se zamyslím. Je těžké ho totiž přesně určit. Řekl bych, že je to román, ale nemá takové ty klasické prvky románů, jak je známe dnes, a tak bych ho spíše označil jako fantasy román, a protože je plný prapodivných zjevů a výjevů, tak bych ho nespíš označil, jako psychologický fantasy román s prvky autobiografického cynismu. Jsem skoro spokojen s tímto pojmenováním.
Ne že bych si chtěl dělat nějakou reklamu, i když po tom v podstatě moc toužím, ale chtěl bych Vás jen tak nezávazně pozvat na křest mé knihy. Zapomněl jsem Vám vlastně říct, že se jmenuje EMA, neptejte se, proč se tak jmenuje. Většinou na to nikdo nepřijde, ani když si ji přečte…Křest se koná dne 22.2. od 18:30 v MINIDIVadélku v areálu starých jeslí. A pokud nemáte zrovna čas a rádi byste slyšeli nějakou ukázku a pokud máte dost peněz na městskou dopravu, tak dne 13.3. proběhne od 17:30 v krajské knihovně autorské čtení.
Moc rád Vás tam uvidím. Tedy pokud přijdete.
Snad bych Vás měl trochu navnadit.
Mladá dívka Miriam se dostane se svým přítelem Erikem do jiného světa, kde jim je oznámeno, že ho musí zachránit (klišé nemyslíte?). Ovšem předtím jsou s několika jejich vrstevníky podrobeni zkouškám, aby se zjistilo, kdo z nich je nejlepší a kdo bude oním Vyvoleným.
A něco mi řeklo: "Bodni!"
(úryvek z knihy EMA, kapitola 3 )
Miriam následovala Laurelima po jednom ze schodišť. Za ní šel hnědovlasý chlapec z dvojčat a obří blondýn s odhaleným svalnatým hrudníkem. Lim se zastavil na jedné z teras. Na spirálovitě stočené větvi zde byla nasypaná a udusaná hlína a na ní bylo nakresleno několik bílých kruhů. "Váš úkol je jednoduchý." Řekl. "Změříme vaše síly. Pusťte se do sebe." Blondýn, jako by to čekal, uhodil mládence obří ranou mezi oči. Ten se zapotácel a chtěl se bránit, ale dřív než to stačil, dostal ještě kopanec do břicha.
Obr se otočil, aby zneškodnil i Miriam, ta ale nebyla nikde. Buď pružná a mrštná. Slyšela Miriam v hlavě hlas svého dědečka, který ji kdysi učil. Pamatuj si. Ať je protivník jakkoliv silný, tvou zbraní je pružnost. Miriam visela hlavou dolů vysoko ve větvích a s úsměvem si prohlížela blondýna, jak se zmateně rozhlíží. Využila moment překvapení a pustila se větve, kterou svírala nohama. Při dopadu na zem se v kotoulu propletla mezi blondýnovýma nohama a prudce ho kopla do rozkroku. Ten se sehnul právě včas, aby schytal další Miřin kopanec.Ta s bolestí vykřikla. Blondýnova hlava byla tvrdá jako kámen. Ten se jen usmál. Jeho zuby pokrývaly hromady šedivých plomb. "Co si? Franknstein? " Zeptala se vyděšeně. Blondýn jí zasadil ránu do boku. A pak do paže, kde měla škrábanec od elfského šípu.
Miriam se bránila, co jí síly stačily, ale blondýn ji pomalu zdolával, když v tom se ze spodních pater přiřítil jakýsi záblesk energie, patrně ho vyslal jeden z čarodějů, kteří měli stejnou zkoušku o několik pater níž, a zasáhl obra do hlavy. Ten se zakymácel a padl na záda. Vzduchem se linul smrad spálených vlasů. Jeho výraz byl naprosto nepřítomný.
Zápas však pokračoval. Chlapec z dvojčat se vzpamatoval a sápal se na nohy. Miriam se postavila proti němu a zaujala obrannou pózu. "Tak poď." Řekla. Chlapec taky něco zašeptal. Miriam slyšela nějaké nesmyslné slovo. Něco jako Nagtura. V tu chvíli se chlapec ocitl neuvěřitelnou rychlostí vedle ní a uhodil ji s nadlidskou silou. Miriam odlétla pár sáhů dozadu a roztáhla se jak široká tak dlouhá na hliněném povrchu. "Tak dost." Vstala a ohrnula si rukávy, aby se jí lépe bojovalo. "S kouzlama na mně nepochodíš, mladej." Řekla ještě. A vyskočila vysoko do vzduchu. Po rukou dopadla na zem a nohama silně kopla chlapce do podbradku. Ten zavrávoral a padl k zemi.
"Druhou zkoušku vyhrává Miriam." Řekl generál Laurelim strojeně a elfové, kteří seděli na větvích okolo, uznale zatleskali. Miriam si otřela pot s čela a s potěšením pozorovala, jak táhnou velkého blondýna pryč z arény, jelikož ten nebyl s to bojovat dál. Protáhla si svaly na rukou, aby se dostatečně připravila na další zkoušku, ať už byla jakákoliv.
Elfové ji naznačili, aby se postavila do jednoho z různě velkých bílých kruhů. Ten, do kterého si stoupla, byl asi tak velký, že by v něm udělala dva dlouhé kroky napříč.
"Další zkouška bude boj naslepo se zbraní, kterou vám sami určíme." Lim vytáhl dvou strážným jejich šavle z pochev a hodil je Miře a chlapci. Miriam si zbraň potěžkala v ruce. Byla docela lehká a přitom ostrá, ale i pružná. "Nesmíte opustit kruh. Jinak prohrajete." Řekl Lim. Jeho hlas se zdál stále víc rozkazovačný. Dělá s toho nějakou soutěž. Pomyslela si Mira, ale když viděla výraz chlapce, který stál asi deset sáhů od ní v malém bílém kruhu, řekla si, že alespoň on to tak určitě bere.
Miriam si stoupla doprostřed. "Nepřítele musíte zabít." Pokračoval dál Lim a v Miře to cuklo. Měla někoho zabít a ani nevěděla koho. Ještě nikdy nikoho nezabila. Chlapec opodál vypadal odhodlaně. "Zavažte jim oči!" Rozkázal Lim a dva strážní se okamžitě přihnali s černou látkou. Miriam se zatmělo před očima.
Rána přišla téměř okamžitě. Ona však instinktivně útok odrazila. Ruka, které vládla druhému meči se nezdála být tak silná, jak předpokládala. Hravě odrazila i druhý útok, mířený na její záda, jakoby nepřítel chtěl trefit jen její šavli a ne ji. Hbitě vyrazila svou zbraní kupředu, ale jen tak, aby udělala maximálně jeden krok a nevyšla při tom z kruhu. Minula však a soupeř ji sekl do její zraněné paže. Sykla bolestí a mezi elfy to slyšitelně zašumělo.
Mira se bila jako tygr. Hledala skulinu v soupeřově obraně. Byla si jistá, že kdyby neměla šátek, porazila by ho okamžitě. Tohle bylo však těžší, jelikož se musela řídit výhradně sluchem. Pak uslyšela hlasitý ženský sten a uznalé zatleskání elfů. Chlapec z dvojčat už patrně porazil svoji nepřítelkyni. Ona však stále bojovala.
Když vtom najednou ucítila pod špičkou její šavle tlak, jako by na něco dolehla. Bez rozmyslu prudce bodla a šavle lehce vklouzla mezi nepřítelova žebra. Vydalo to podivný zvuk, jak zbraň sjížděla po kosti a pak se ozval slabý sten. Skoro až prosebný a trochu syčivý. Miriam si strhla pásku.
Její nepřítel byl mrtvý. Ležel tam. Za okrajem kruhu a jeho bílé vlasy byly zmáčené krví, která mu vytékala z úst. Jeho šedý hábit byl na mnoha místech potrhaný a jeho oči. Upřeně hleděly na Miriam. "Eriku!" Vykřikla Miriam a vrhla se k tělu. Přeběhla bílou čáru a vytrhla šavli z Erikova mrtvého těla. "Vy bestie!" Vykřikla. Uchopila jeho hlavu do dlaní a otřela mu se slzami v očích krev z úst. To mi nedělej. Nesmíš umřít. Znělo jí hlavou. Vtom, jako když proutkem mávne, se Erikovo tělo rozplynulo. "Byla to jen iluze." Zašeptal jí Laurelim do ucha tak, aby ho nikdo neslyšel. "Jen klid." Konejšil ji. Miriam se obrátila k chlapci z dvojčat. Měl nepřítomný výraz. Patrně se mu stalo totéž co Miře, ale on to nesl rozhodně lépe. Elfové na stromech si šuškali. Zkouška byla nerozhodná.
Chlapec přijal pohár vody stejně ochotně jako Miriam. Hltavě ho vypil. Miru však něco zarazilo. Zrovna, když si přindala pohár k ústům, ucítila lehkou neznámou vůni. Voda je přece bez vůně a zápachu. Vzpomněla si a podívala se na kapalinu. Byla mírně zbarvené do šeda. Pustila pohár. Ten spadl na zem a tekutina se rozlila. Jed. Řekla si. V tu ránu se chlapec z dvojčat chytl za krk a začal se dusit. Minutu na to ležel nehybně na zemi. Patrně jen spal, ale uspávací prostředek ve svém pití nepoznal.
"Zkoušku absolvovala Miriam!" Vykřikl Lim a elfové zajásali. Na Miriam toho bylo už moc. Krvácela a byla vyčerpaná.
Laurelim ji zvedl do své náruče a nesl ji po jedné z visutých lávek k útesu. Jeho vlasy voněly po pomněnkách. A jeho objetí bylo tak něžné. Usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pajiinka pajiinka | 13. května 2008 v 15:43 | Reagovat

Kubu znam...je to fajn clovicek...tu knizku jsem jeste sice necetla,ale urcite bude fajn...jak jsem usoudila podle urvyku....no mozna se k ni dostanu a prectu ji celou

2 Lueur Lueur | E-mail | Web | 4. července 2008 v 15:31 | Reagovat

děkuju lidi jste fajn:-) Díky za reklamu. Jinak kdyby knihu někdo chtěl pište na email krejcajakub@seznam.cz.....Už chystám druhý díl:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...