Francois Villon

12. června 2008 v 18:42 | Multivitamin.cz |  Učivo - čeština

q Je otcem tzv. prokletých básníků.
q Prokletí básníci bylo označení Paula Verlaina pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století, kteří byli oficiální společností odmítáni, protože svou tvorbou a bohémským způsobem života negovali její mravní, politické, estetické a náboženské normy. Odmítali průměrnost a pokrytectví, psali netradiční verše, plné sarkastického, zatrpklého obsahu a odvážné imaginace. Později se stali pojmem pro tvůrce tohoto typu poezie, kteří měli podobný osud. Paul Verlaine zahrnul mezi prokleté básníky T. Corbiera, J.A. Rimbauda, Mallarmého a sebe. Jejich předchůdcem je tedy F. Villon. Mezi PROKLETÉ BÁSNÍKY jsou též řazeni: Ch. Baudelaire, Lautréamont, G. de Nerval a E. A. Poe
q Narodil se v Paříži r. 1431( shodou okolností několik týdnů po upálení panny orleánské) strávil zde většinu svého života a také si Paříž moc oblíbil
q Přesné datum jeho smrti neznáme, protože po odchodu z Paříže o něm nejsou žádné zprávy
Ø Jeho pravé jméno bylo buďto F. de Moncortbier, což bylo jméno po otci anebo F. des Loges , ale on používal obě, tak pravé jméno není známé
Ø Jeho rodiče se odstěhovali před jeho narozením do Paříže kvůli bídě, která postihla hlavně venkov a to díky rabujícím anglickým a francouzským vojákům, kteří se vraceli z války
Ø Při jejich příchodu do P. byli zděšeni, protože jim tamní lidé připadali jako blázni. V té době totiž Paříž postihla morová rána. Jeho otec vzal práci pomocného hrobníka, protože všude byl tolik mrtvol, že je už nabylo ani kam pohřbívat a byla to jediná volná práce. Otec později umírá také na mor. (ukázka z Loukotkové)
Ø Jeho výchovy se tedy ujímá jeho matka za pomoci přítele, kanovníka Villona, který bere nad Františkem patronát. Františka vychovává jako vlastního a F. od něj na důkaz vděku přebírá jméno VILLON.

q Villon se tedy Františka ujímá od jeho 8 let, kdy nastoupil do benediktýnského kláštera
q Ve dvanácti letech se zapsal na artistickou fakultu pařížské university Sorbonny a po svém příznivci přijal jméno Villon. V roce 1449 dosáhl bakalářské hodnosti a roku 1452 licenciátu a mistrovství

q Jeho vášní bylo divadlo
q byl velmi temperamentní, vášnivý, nezkrotný a svobodomyslný
Ø Účastnil se všech radovánek a výtržností univerzitní mládeže na levém břehu Seiny a nalezl v nich popud ke svému ztracenému románu Pet-au-Deable.
Ø Tento román pojednával o pověstném a proslulém kameni tzv. Ďáblově prdu, který byl předmětem hádek mezi studenty a úřady ( studenti ho totiž ukradli, byli za to zavření, ale díky vlivu univerzity vše dobře dopadlo).
Ø Byl nočním tulákem, častým návštěvníkem nevěstek a krčem, kde se stýkal se společností pijanů a dobrodruhů, z nichž dva skončili na šibenici ( byli to Colin Coyoux a Régnier z Montigny).
Ø Nechtěl se smířit se soudobou společností a bojoval proti ní

Ø Byl by žil i nadále svým bohémským životem, kdyby v sebeobraně smrtelně neporanil mnicha Filipa Charmoneye, který na Villona žárlil kvůli Kateřině de Vausselles. Ten ho v jedné tmavé pařížské uličce napadl s nožem v ruce a způsobil Františkovi ošklivé zranění na horním rtu, které mu zůstalo napořád.
Ø Po tomto incidentu se přidává k Ulitě (což bylo bratrstvo zločinců a vyvrhelů v celé Francii, byl to protistátní spolek a jeho členové byli zatýkáni a popravováni
Ø Villon utekl z Paříže a obrátil se k soudu s prosbou o prominutí trestu. V lednu následujícího roku mu byl trest odpuštěn.
q O Vánocích skládá ODKAZ
Ø Poté se vrací zpět do Paříže, kde s kamarády vykrádá Navarrskou kolej
Ø Znovu opouští Paříž a připojuje se k dvorním básníkům Karla Orleánského, který mu zajistil literární uznání a také finanční podporu.(ukázka)
Ø odešel a vedl opět dobrodružný tulácký život, potom na krátký čas zůstal v Moulins u bourbonského vévody Jana II.
q Od něj znovu uprchl, protože se přišlo na jeho krádež
Ø V létě roku 1450 končí ve vězení, údajně za znásilnění, kde je odsouzen k trestu smrti,ale je osvobozen
Ø Po opuštění vězení skládá pánům děkovné verše
Ø Svobody si moc neužívá, protože je znovu vězněn kvůli krádeži svícnů z kostela , ale je propuštěn
Ø R. 1461 se octne na celé léto v kobce v Meung nad Loirou
Ø Nakonec ho z vězení dostane opět neuvěřitelná náhoda a štěstí. 20. října 1461 vjel do města nástupce Karla IV., mocný Ludvík XI., který všem vězňům ve městě prominul tresty
Ø V. odchází do Paříže a v blízkosti ní napíše ZÁVĚŤ
Ø Chtěl začít nový, slušný a poklidný život pařížského občana
Ø Poté je taky nespravedlivě obviněn z loupeže a je odveden do vězení, ale prokázala se jeho nevina a je propuštěn
Ø Také se náhodou přimotává do rvačky a je kvůli své pochybné minulosti odsouzen k trestu smrti
Ø Podává odvolání a jeho trest je zmírněn na 10 let vyhnanství
Ø O dalším jeho životě se zachovaly jen domněnky. Říká se, že pobýval v Pointu nebo že odcestoval do Anglie. Pravděpodobně ale zemřel brzy po svém odchodu z Paříže, asi v lednu roku 1463 (nebo později)
Ø Také nejspíš trpěl tuberkulózou
Ø Francois Villon byl lyrik, první moderní evropský básník a vedl dobrodružný tulácký a bohémský život.

Ø Znaky Villonovi Poezie:
Ø ……ironizuje své milostné zklamání, odkazuje to, co nemá……vysmívá se váženým osobnostem, provokuje strážce veřejného pořádku……v jeho básních ožívá svět pařížských krčem … Paříž hospod i paláců……miluje život………
odmítá středověkou askezi……je naplněn vírou i pochybovačností……je originální…..hrozí se smrti a věčného zatracení….mistr svobodných umění ( "……život víc dá ve svém ději / než školy textem v řeckém díle." )………
… v jeho perspektivě nabývají staletá klišé ( nešťastný milenec, bezcitná paní, uplývání času, smrt, zkáza těla……)
nového významu - vyjadřuje jimi svoji trpkou životní zkušenost……… vysmívá se literatuře, společnosti a i sobě samému……
Ø Vysmívá se pastýřské poesii psané šlechtici, jelikož to byla díla pokrytecká - sami žili ve městech v luxusu a o venkově neměli ponětí
Ø vzniká tzv. Villonská balada-




Ø Lidé si Villona oblíbili pro jeho žerty, rozmařilost a naivní důvěru
Ø O první kompletní překlad jeho veršů do češtiny se postaral Otokar Fischer (na začátku 20. století). Jeho verše jsou drsné, působí starobyle. Další kompletní překlad vytvořila Jarmila Loukotková (2. polovina 20. století), která Villonovy verše modernizuje. Oproti Fišerovi měla k dispozici více historických faktů a některé nově objevené básně
Ø Pro Villona je typický oxymoron - básnický obraz, kde spojuje neslučitelné
Ø Životopisné knihy:
  • DÍLO:
  • Odkaz ( Malý testament )
  • Záveť ( Velký testament )
  • Balady v žargoně
Různé básně (většinou formou villonské balady a ronda)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...