Kačka Otrubčiáková-O lidské ubohosti

2. října 2008 v 18:30 |  Naše školní výplodiny...
Hon za dokonalou nedokonalostí
Život je jeden velký hon za tím, kdo bude nejlepší ať už ohledně bohatství, krásy, nebo jiného uznání. Všichni lidé jsou si podobní,ale ne naprosto stejní, dozajista to má i svůj účel, proto nechápu, proč se lidé snaží neustále odlišovat od ostatních, malé odchylky, jedinečnost každého člověka, barevná paleta jeho vlastností je originální pro každého z nás, ale přijde mi zbytečné, až ubohé, jak se mnoho lidí snaží ze sebe dělat něco co nejsou, na co ve skutečnosti nemají, přetvařují se, a často je to tak nápadné, směšné, prostě ubohé.
Jsme tací jací jsme, a nikdo by si neměl každé ráno nasazovat masku, jen aby ho společnost brata jako takového a takového člověka, kterým by si přál být. Samozřejmě každý prahneme po uznání, po chvilce tam "nahoře", ale pokud se někdo tam nahoru dostane určitě je to zaslouženě. Ale spousta lidí by se právě tam nahoře měla zamyslet nad tím co nechala dole, kolik lidí jim pomohlo a kolika lidem za to poděkovali, Kolika lidem ublížili a kolika lidem se omluvili.
A jak víme, že když se dostane tam nahoru, že jsme se nedostali na dno. Cesta na výsluní je jako lezení po stromě.Lezeme, zachytáváme se každé větve, životem procházíme, zachytáváme se lidí, když se k nim chováme slušně, většinou nám vyjdou vstříc, z některých se stanou nepostradatelní lidé, jiní projdou našemi životy bez povšimnutí, někteří nám dokonce ublíží. Ale každý člověk který se s námi na chvilku zastaví nám v našem pomyslném stromu pomůže o jednu větev výš. Pokud toužíme po uznání a dosažení vrcholu za každou cenu, většinu lidí jen využíváme k tomu, aby jsme se od nich mohli odrazit a vydrápat se o jednu větev výš. Neznám člověka, kterému by bylo ublíženo a dotyčný neprahnul po pomstě. A tak je v podražených lidech zakořeněná nenávist, která musí vykrystalizovat v tu správnou pomstu, ve správnou chvíli.(ta chvíle dozajista přijde, protože i lidé s nespravedlivým chováním se jednou na ten vrchol dostanou,ale nepobudou si tam moc dlouho a začnou padat, snaží se zachytávat jednotlivých větví, ale tohle je ta správná chvíle, pro všechny postivé lidi, jejich pomsta dozrála stejně tak jako větve vyhnili, a náš ubožák se řítí dolu do hlubiny, snad bude mít o čem přemýšlet.
Někdo z nás se třeba na ten vrchol nedostane. Každý máme vlastní žebříček hodnou a různé věci jsou pro nás různě důležité.Někteří mají na prvním místě úspěch, někteří ho mají na místech všech. Pro někoho je důležitá rodina, vzdělání, přátelé, přece jenom sme společenští tvorové a jak řekl Čingis Ajtmanov "Člověk nemůže žít bez lidí, ale s lidmi je to těžké" .
A proto by jsme si měli dávat pozor, komu budeme věřit, s kým budeme trávit své volné chvíle, protože i z našich přátel se můžou vyklubat lidé, kteří si přez nás zkracují cestu,ale pro ty pravé přátele, můžeme být ta podpůrná větech, která je na tom vrcholu bude držet, jestli si své přátele vybereme správně tak i oni nám pomůžou v cestě životem. Každý jednou dosáhneme svého vrcholu, pokud půjde po té správné, občas nerovné cestě.
Podle mě by člověk měl žít tak, aby se jednou mohl ohlédnou za svým životem a pousmát se, jaké chyby dělal a jak se z nich poučil. Jak prožil plnohodnotný život, jak může být na sebe hrdý a vzpomínat na jednotlivé zážitky a prožitky a ne si neustále říkat kdyby a zjistit jak byl povrchní, sobecký a ubohý…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...