Matěj pořízek -O lidské ubohosti, aneb bajka o křečce Cvočce

2. října 2008 v 18:51 |  Naše školní výplodiny...
Bajka o křečce Cvočce
Jednoho krásného dne se na paloučku uprostřed lesa narodila malinkatá křeččí holčička. Její rodiče paní Vojtěška a pan Alois jí dali jméno Cvočka. Maminka s tatínkem na ni byli hodní a dávali jí vše, co křeččí miminko potřebuje. Dostatek jídla, čisté spodní prádlo a pravidelně jí podávali pochoutku Křečka Stix a každého půl roku navštěvovali zvěrolékaře. Dokonce měla i svůj vlastní Křečstation 4.
Rodinná idylka byla téměř dokonalá, když tu jednoho dne paní Vojtěšku pana Aloise zašlápl velký zlý a tlustý chlapeček.
O Cvočku se od té doby starali její příbuzní. Cvočce od té doby nastaly zlé časy, jelikož na ní byli její příbuzní velice zlí. Tito její příbuzní byly po celém křeččím světě známí svou krutostí a povýšeností vůči všem ostatním. Malou Cvočku všemožně trýznily, soužily a nadávaly jí. A protože byly i velice lakotní a hamižní tak Cvočce nedávali ani pořádně najíst. Když plakala, že má hlad tak jí odbyli, že mají sami málo, ale jak jen k tomu byla jen malá příležitost, tak sami chodily do své spižírny a tam se cpaly a cpaly. Cvočce to však nevadilo. Byla už taková. Neuměla být zlá a na někoho se zlobit.
Jednou, když byla Cvočka venku aby nasbírala nějaké jídlo tak se zase její nenasytní příbuzní šly mlsat zrní do spižírny. Jak se tak ládovali tak se jim v krku vzpříčily zrnka a oni se začli dusit. V domě však nebyl nikdo, kdo by jim pomohl. A tak se příbuzní udusili. Když se Cvočka vrátila z venku a našla je mrtvé ve spíži na hromadě zrní stejně se na ně nezlobila. Taková již prostě byla. Vynesla je ven a pohřbila je se všemi křeččími postami.
A od té doby si žila spokojeně ve svém domečku a jestli se nepřežrala tak tam žije dodnes.
A co s toho plyne za ponaučení milé děti? Když budete ubohý tak chcípnete.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...