O lidské ubohosti? (Domča Holečková)

2. října 2008 v 19:47 | Domča |  Naše školní výplodiny...
Původně jsem chtěla tuto slohovou práci psát s nadsázkou a vtipem, ale jelikož jsem měla těžký týden, ve kterém jsem stihla dostat rýmu, nachladit se a ještě se mi udělalo ječné zrno, tak jsem se rozhodla změnit úhel pohledu. Usedám ke stolu, zapínám počítač, pouštím lehce depresivní písničky, aby se ve mně probudil pocit, že všechno kolem je stejně šedivé jako téma o kterém mám psát. Beru pero a čistý papír formátu A4. Nádech... výdech... nádech... výdech...
Člověk je stvořením, které se neustále snaží s někým soupeřit, někomu se vyrovnat. Hledá si vzory a snaží se jim podobat. Častěji a častěji se setkáváme s kariéristy, kteří jsou kvůli svým cílům schopni jít přes mrtvoly. Děti ztrácejí úctu k rodičům a starším lidem. Muži jsou čím dál tím víc zbabělí. Milenci se podvádějí. Mladí lidé s osobními problémy nejsou schopni se se svými osobními problémy vypořádat a raději se vyzpovídají droze než kamarádovi. Když řidič srazí člověka na silnici, tak mu ani nepomůže a ujede pryč. Proč to všechno kolem nás děje? Proč lidé dělají věci, na které by se v jiné době nebo století nepokoušeli ani pomyslet?
Možná i jen samotné naše bytí se dá označit za jednu velkou ubohost- dodržování a vytváření pravidel, odtržení od přírody, neustálá závislost na někom nebo na něčem- na jiném člověku nebo třeba na božstvech nebo na penězích, nebo také na alkoholu, sexu nebo drogách.
A co takové křesťanské smrtelné hříchy v této době? Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost.
Tak pýchu asi poznal na vlastní kůži každý a určitě na něco už i pyšný byl. Když se rozhlídnu po svém okolí najdu tolik pyšných lidí, že je mi z toho na zvracení. A není mi špatně jen z pýchy jednotlivců, ale i třeba některých národů, jak se povyšují nad ostatními. Takovéto chování vede pouze k nesmyslným konfliktům.
Lakomost je blízká i dětem v mateřské školce, když Honzík nechce Pepíkovi půjčit toho oranžového náklaďáka. Pak se Pepík rozbrečí a samozřejmě si to vybrečené nákladní auto nechá zase jenom pro sebe a nepodělí se.
Závist je také v každém z nás. Například já momentálně závidím, těm, co nemusí vstávat tak brzo jako já. A závidět asi budu ještě hodně dlouho.
Hněv neboli zlost nebo také vztek. To je problém především početné skupiny kterým říkáme cholerici. Hněv už měl na svědomí plno svárů a válek a stejně si jej lidstvo pečlivě pěstuje dál.
Lenosti se skoro nikdo nevyhne. Každý z nás je tak aspoň jednou denně líný a nechce se mu něco udělat a potom následuje donucovací proces od někoho z blízkého okolí, aby dotyčný už konečně začal něco dělat. Zde se také projevuje jakási závislost na ostatních lidech- pokud někdo něco neřekne, tak se z naší strany nic nestane (nebo aspoň v co nejkratší době).
Nestřídmost. Když si uvědomím, že tahle vlastnost je na seznamu smrtelných hříchů, lehce se mi křiví úsměv. Jídlo patří u mnoha lidí mezi jejich velké koníčky, tudíž nestřídmost je na denním pořádku.
A co se smilstva týče, tak v dnešní době bychom spíš mohli více mluvit třeba o podvádění. Když už partneři spolu nevycházejí, nebo prostě jeden z nich hledá povyražení končí jeho cesta v náručí někoho jiného. To nakonec vede k rozvodům, rozchodům apod. A co se týče rozchodů, v minulosti nebylo normální, aby muž neuměl říct konec a bál se ženy, nebo jí dokonce tímto citově vydíral, tak proč se to dnes děje?!
A už si zase hraji s vlasy a přicházím na jiné myšlenky. Teplá večeře a horká vana, udělali svoje. Nová energie, nové myšlenky, lepší nálada.
Mám ten papír roztrhat, nebo ho jen přeškrtat anebo všechno nechat jak je teď? Vypsala jsem všechny možný neřesti a nešvary, ale proč? Možná protože, jsem jednou měla špatnou náladu a hned jsem se chytla hlavního, ale žádný osobní důvod jsem k tomu prakticky neměla. Vždyť se vždycky snažím hledat na lidech to dobrý, abych se vyhnula zbytečným konfliktům.
Člověk by nebyl člověkem, kdyby nebylo jiných lidí. Dělají z nás to čím jsme a čím budeme. A i když máme své chyby, máme i klady. Schopnost někomu pomoct nebo se jen na někoho usmát je možná i víc, než dávat velké dary. Naše chyby se snažíme napravovat a i když to není vždy možné všichni chceme držet při sobě.
Člověk by se neměl zabývat svými nedokonalostmi, ale tím, aby si život užil. Carpe diem!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...