Německý romantismus

26. dubna 2009 v 14:08 | Multivitamin.cz+ Domča |  Učivo - čeština
Novalis
- Německý spisovatel a literární teoretik, vlastním jménem Friedrich Leopold von Hardenberg
- Novalis byl opakem ostatních romantiků, těšících se ze života, byl šlechtic, který vykonával měšťanské povolání. Zajímal se o básnictví, filozofii a přírodní vědy (především o matematiku).
- Sám zemřel v e 29 letech na souchotiny. Ve svých dílech používal mystický, temný a tajemný jazyk.
díla
- Hymny noci
- Heinrich z Ofterdingenu
Achim von Arnim
- byl německý romantický básník a prozaik, společně s Clemensem Brentanem hlavní představitel mladšího proudu německé romantiky
díla:
- Chlapcův kouzelný roh
- Mužíček z mandragory
- Devět balad…


Bratři Grimmové byli sběrateli klasických lidových německých pohádek a mytologických příběhů.
- Sněhurka, Šípková Růženka, o červené karkulce…
Žabí král, Obušku, z pytle ven, Bílý had, O Ďáblovi a jeho třech zlatých vlasech


E. T. A. Hoffmann
byl německý spisovatel, hudební skladatel, karikaturista, kritik, dirigent a malíř, představitel německého pozdního romantismu.
V centru jeho děl stojí šílenství a zločin, rozštěpení osobnosti, ztráta identity a reality, hlavní hrdinové se nedokáží integrovat a vše se vyřeší buď pohádkově (Zlatý hrnec) nebo vraždou (Slečna ze Scuderie).
Rytíř Gluck, Zlatý kořenáč, Pískař, Zachýsek zvaný Rumělka, Louskáček a myší král nebo Mistr Blecha.



Hölderlin pracoval jako domácí učitel. Přátelil se s Schillerem a Hegelem. Na sklonku života propadl těžkým depresím, které mu znemožnily pokračovat v tvorbě. Napsal básně Hymnus na svobodu a Hymnus na lidstvo, divadelní hru Empedokles a román Hyperion.



Heinrch Heine
Heine byl nejcenzurovanější autor na světě[zdroj?] - byl velmi kritický k tehdejší společnost. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy.
Kniha písní, Německo - Zimní pohádka a Romancero, spis Romantická škola a fejetony Obrazy z cest.
modrý květ - symbol opravdové poezie, slávy a štěstí . ( Novalis )
Pohádka (někdy též báchorka) je obvykle krátký epický fiktivní příběh ve kterém se ve většině případů objevují smyšlené bytosti, jako například (skřítci, víly, nebo draci).
Původem se jedná o lidový žánr, nejčastěji psaný v próze. V moderní době se termín pohádka vžil také pro příběhy, které končí neobyčejně šťastně "pohádkovým" romantickým koncem.
Původně nebyly příběhy, které bychom dnes nazvali pohádkami samostatný žánr. Pohádky jako samostatný žánr vyčlenili až spisovatelé v období renesance. Tento termín byl následně pevně ukotven díly mnoha literátů.
O pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit. Takové představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada (nejen autorských) pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a vůbec nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech, tyto pohádky byly vyprávěny, když šly děti spát.
Fantastická povídka- Za historické literární zdroje vedoucí ke vzniku fantastiky jsou uváděny: fantastické cestopisy, utopická literatura, osvícenská filozofická satira, gotický román, technický a sociální anticipační román a groteskní literární mystifikace.
Patří sem tak taková umělecká díla, ve kterých jsou představy vytvořené fantazií konfrontovány s představami získanými poznáním azkušeností.

Vznik fantastiky je kladen na začátek 19. století. Za přelomový je považován román Angličanky Mary Shelleyové Frankenstein z roku 1818. Shelleyová je považována za spoluzakladatelku hned dvou fantastických odvětví literatury: hororu a moderní science fiction. Edgar Allan Poe je sice pokládán hlavně za zakladatele moderní detektivky, jeho přínos pro fantastiku (zejména horor) však rozhodně není zanedbatelný. V těchto dílech z období romantismu vznikl stereotyp osamělého, často potrhlého, vědce a jeho víceméně tragické úlohy.
Velký vliv na evropské myšlení měli Johann Gottlieb Fichte (1762-1814), Friedrich Schelling (1775-1854) a především Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831), který se zaměřil na filozofii dějin a vývoj ducha. Tento idealistický filozof využíval hlavně dialektickou metodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...