Ruský romantismus

26. dubna 2009 v 14:26 | Multivitamin.cz + Domča |  Učivo - čeština
Rusko za romantismu:
Rusko bylo velmocí prvního řádu, ale většinou stálo stranou evropského kulturního dění. Určitá změna nastala až v době vlády Petra Velikého (1682-1725) a Kateřiny II. (1762-1796). Strach z šíření revolučních ideálů vedl ke zpřísnění cenzury. Někdy se jí ujímal i samotný car. Postihy pro osoby podezřelé z protistátní činnosti byly velmi tvrdé - většinou šlo o trest smrti nebo dlouholeté vyhnanství. Romantičtí umělci nebyli výjimkou.
Ruské samoděržaví bylo drsnější obdobou evropského absolutismu. Všechno se muselo řídit přáním cara. Za vlády Alexandra I. (1801-1825) odrazil generál Suvorov vpád Napoleonovy armády. Potlačeno bylo i povstání děkabristů (1825). Jeho nástupce Mikuláš I. (1825-1855) pokračoval v terorizování obyvatelstva. Povstání Poláků (1830-1831) proti ruské nadvládě skončilo neúspěchem. Nevolnictví bylo v Rusku zrušeno až v roce 1861.

Ruský romantismus


Poemou nazýváme básnickou povídku, tj. rozsáhlejší epickou nebo lyricko-epickou skladbu. Je delší než báseň. Mnohdy převládá lyrická složka nad těmi epickými. Skládá se většinou z několika zpěvů. Poemy byly hojně skládány v období romantismu. Tento termín pochází z ruštiny. Je to rozsáhlá báseň, jejíž děj bývá potlačen na úkor líčení citů, dojmů
Démonismus -Tímto pojmem se označuje nábožensko - vědecká teorie, mezitím vyvrácená, podle níž prý víra v démony vedla ke vzniku náboženství. Na rozdíl od animismu, jinak s ním úzce příbuzného, chápe démonismus síly, působící ve viditelném světě, jako zosobněné mocnosti a spatřuje v takových personifikacích první stupeň představy boha.
Zbytečný člověk - Jedná se o typ osobitého jedince, zejména šlechtice či příslušníka vyšší společenské vrstvy, snad talentovaného a schopného, který se ale nehodí pro obvyklou kariéru ve státní službě. V důsledku toho se stane líným, neúspěšným, má pocit, že je zbytečný.
Motiv zbytečného člověka je většinou zpracováván v románech a novelách, občas také ve větších básnických dílech. Tato díla se většinou vyznačují podrobnou psychologií postav. Jedná se o jeden z převažujících literárních motivů ruského romantismu a realismu.
Evžen Oněgin - společenský a vzdělaný šlechtic, povrchní, znuděný, neschopen dosáhnout svých cílů, nespokojený .během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, stal se z něj "lev salónů", chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem; po zločinu, který spáchá, je nešťastný.
Taťjána Larinová - uzavřená, venkovská, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, bledá, hubená, nedůvěřivá, hluboká, zamiluje se na celý život.
Pečorin ( z knihy hrdina naší doby ) - šlechtic, zbytečný člověk
Tamara - Lermontov - Démon
-- krásná, citlivá, jemná, má nešťastný život, zamiluje se do ní démon, nakonec jí zabije
Romantismus přinesl ruské literatuře postavení jedné z nejvýznamnějších národních literatur v Evropě. Je tomu tak především díky tvorbě Alexandra Sergejeviče Puškina (1799-1837), považovaného za největšího ruského básníka vůbec. Na Puškinovo dílo navázal druhý významný ruský romantický básník Michail Jurjevič Lermontov. Největším prozaikem ruského romantismu, zahajující však již i tvorbu realistickou, byl Nikolaj Vasiljevič Gogol.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SPAMY MAŽEME...