Naše školní výplodiny...

Úvaha o lidské (ne)ubohosti (Jaroslav Pokorný)

2. října 2008 v 19:49 | Jarda
Každý člověk má mnoho tváří. Jedna tvář je člověk společenský, přátelský, vstřícný a slušný. Druhá tvář je člověk zlý, pyšný, závistivý a plný zášti. Jaká stránka lidské osobnosti tedy u dnešních lidí převažuje? Dobrá nebo ta špatná? Těžká otázka!
Kdo je dobrý člověk? Každý má v sobě dobré i zlé. Záleží na tom, co u jednotlivých lidí převažuje Zlí lidé mají své dobré stránky a hodní lidé zase ty zlé. V dnešní společnosti je velice těžké najít někoho, kdo je čestný a dá se tedy o něm říct, že je "dobrý člověk". Myslím si, že dnešní společnost "nechce" dobré lidi, nenosí se být ohleduplný k ostatním.Společnost nechce člověka, který není schopen obětovat vše co má a čeho dosáhl, své kariéře. Tito lidé, pokud dnes ještě existují, jsou předem odsouzeni k záhubě. Dnešní uspěchaná doba "válcuje" vše,co jí přijde do cesty. Každý spěchá a před očima vidí jen materiální stránku.Dnes každý člověk myslí na to, jak koupit drahé věci, kde sehnat peníze na drahé bydlení a dobré jídlo. Do dnešní konzumní společnosti se nehodí lidé, kteří jsou hodní a nepotrpí se na drahé věci, které dnešní doba nabízí. Tito lidé jsou dnešní společností bráni jako podivíni, kteří místo drahé elektroniky a vysedávání u televize raději jdou a kochají se krásami přírody. Dnešní společnost vychovává sobce, kteří se neohlíží na ostatní, protože všichni ostatní jsou jeho potencionálními protivníky. Ti by mohli zaujmout jeho místo. Na něj by pak nezbyl ten správný kus koláče, ze kterého si chce každý "ukousnout" co největší část. Čím větší podíl z koláče, tím luxusnější bydlení, lepší auto a relativně i lepší životní úroveň. A je to vlastně dobře?
Který člověk je šťastnější? Ten, který má všechny vymoženosti, co dnešní konzumní společnost nabízí?Je ve svém světě šťastný? Umí mít ještě z něčeho radost? Není člověk v tom svém pohodlném a luxusním světě opuštěný? Já si myslím, že je na světě raději ten člověk, který nemá kolem sebe luxus, ale dokáže si vytyčit menší cíle, ty pak uskutečnit a má neustále radost ze života. Tito lidé jsou oblíbení a ta malá hrstka čestných a hodných lidí vyhledává jejich společnost. Nejsou nikdy sami. V krizových životních situacích mají někoho, kdo pomůže a podá pomocnou ruku.
Může vůbec někdo přesně určit,který člověk je špatný a který dobrý? Má někdo právo "ukázat" prstem a říct: "Toto je člověk hodný a ten druhý je zlý". Staré přísloví říká: "Nikde není člověku ten, aby se zavděčil lidem všem". Vždy záleží na úhlu pohledu. Je mi člověk nesympatický? Co když je to zrovna ten, který "podá pomocnou ruku" i když na první pohled na to nevypadá? Nebo je mi někdo sympatický a za jeho úsměvem se skrývá pokrytecká a zlá osobnost? Já jsem se ještě s vyloženě zlým člověkem ještě nepotkal, ale nevím,jestli je to dobře nebo špatně. Poznám zlého člověka? Já si ho představuji jako osobu krutou, závistivou a nemorální. Dají se tyto povahové rysy poznat při prvním kontaktu? Nedávno jsou viděl v televizi pořad o Lidech, kteří byli podle autora "zlí"!Byli totiž drogově závislí. Jsou tito lidé opravdu zlí? Nemusí! Většina z nich byla nevinnými dětmi.Když se dítě narodí, je jako nepopsaný list papíru,nebo má"do vínku" dané trošku toho zla i dobra? Jsem přesvědčený, že startovací čáru má každý stejnou. Záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá. Myslím si, že je málo lásky mezi rodiči a dětmi. Děti se mají vychovávat s láskou. Tu pak předávají dále a z těchto lidí určitě nevyrostou zlí lidé. Pokud děti vyrůstají v rodině plné zloby, přehlížení a nezájmu, jsou z nich v dospělosti lidé, kteří myslí jenom na sebe a stávají se těmi závistivými sobci. Na závěr mé úvahy si pro sebe přeji, abych se ve svém životě co nejméně se zlými lidmi, ale hlavně abych byl schopný rozpoznat to dobro a zlo. To je totiž dar…! Ostatním přeji, aby se jim v dnešní době dostalo lásky a porozumění. Možná pak všichni rozpoznáme dobré a zlé. Zlé odsoudíme k jejich osamělosti. A hodné? S těmi se budeme radovat ze života.

O lidské ubohosti? (Domča Holečková)

2. října 2008 v 19:47 | Domča
Původně jsem chtěla tuto slohovou práci psát s nadsázkou a vtipem, ale jelikož jsem měla těžký týden, ve kterém jsem stihla dostat rýmu, nachladit se a ještě se mi udělalo ječné zrno, tak jsem se rozhodla změnit úhel pohledu. Usedám ke stolu, zapínám počítač, pouštím lehce depresivní písničky, aby se ve mně probudil pocit, že všechno kolem je stejně šedivé jako téma o kterém mám psát. Beru pero a čistý papír formátu A4. Nádech... výdech... nádech... výdech...
Člověk je stvořením, které se neustále snaží s někým soupeřit, někomu se vyrovnat. Hledá si vzory a snaží se jim podobat. Častěji a častěji se setkáváme s kariéristy, kteří jsou kvůli svým cílům schopni jít přes mrtvoly. Děti ztrácejí úctu k rodičům a starším lidem. Muži jsou čím dál tím víc zbabělí. Milenci se podvádějí. Mladí lidé s osobními problémy nejsou schopni se se svými osobními problémy vypořádat a raději se vyzpovídají droze než kamarádovi. Když řidič srazí člověka na silnici, tak mu ani nepomůže a ujede pryč. Proč to všechno kolem nás děje? Proč lidé dělají věci, na které by se v jiné době nebo století nepokoušeli ani pomyslet?
Možná i jen samotné naše bytí se dá označit za jednu velkou ubohost- dodržování a vytváření pravidel, odtržení od přírody, neustálá závislost na někom nebo na něčem- na jiném člověku nebo třeba na božstvech nebo na penězích, nebo také na alkoholu, sexu nebo drogách.
A co takové křesťanské smrtelné hříchy v této době? Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost.
Tak pýchu asi poznal na vlastní kůži každý a určitě na něco už i pyšný byl. Když se rozhlídnu po svém okolí najdu tolik pyšných lidí, že je mi z toho na zvracení. A není mi špatně jen z pýchy jednotlivců, ale i třeba některých národů, jak se povyšují nad ostatními. Takovéto chování vede pouze k nesmyslným konfliktům.
Lakomost je blízká i dětem v mateřské školce, když Honzík nechce Pepíkovi půjčit toho oranžového náklaďáka. Pak se Pepík rozbrečí a samozřejmě si to vybrečené nákladní auto nechá zase jenom pro sebe a nepodělí se.
Závist je také v každém z nás. Například já momentálně závidím, těm, co nemusí vstávat tak brzo jako já. A závidět asi budu ještě hodně dlouho.
Hněv neboli zlost nebo také vztek. To je problém především početné skupiny kterým říkáme cholerici. Hněv už měl na svědomí plno svárů a válek a stejně si jej lidstvo pečlivě pěstuje dál.
Lenosti se skoro nikdo nevyhne. Každý z nás je tak aspoň jednou denně líný a nechce se mu něco udělat a potom následuje donucovací proces od někoho z blízkého okolí, aby dotyčný už konečně začal něco dělat. Zde se také projevuje jakási závislost na ostatních lidech- pokud někdo něco neřekne, tak se z naší strany nic nestane (nebo aspoň v co nejkratší době).
Nestřídmost. Když si uvědomím, že tahle vlastnost je na seznamu smrtelných hříchů, lehce se mi křiví úsměv. Jídlo patří u mnoha lidí mezi jejich velké koníčky, tudíž nestřídmost je na denním pořádku.
A co se smilstva týče, tak v dnešní době bychom spíš mohli více mluvit třeba o podvádění. Když už partneři spolu nevycházejí, nebo prostě jeden z nich hledá povyražení končí jeho cesta v náručí někoho jiného. To nakonec vede k rozvodům, rozchodům apod. A co se týče rozchodů, v minulosti nebylo normální, aby muž neuměl říct konec a bál se ženy, nebo jí dokonce tímto citově vydíral, tak proč se to dnes děje?!
A už si zase hraji s vlasy a přicházím na jiné myšlenky. Teplá večeře a horká vana, udělali svoje. Nová energie, nové myšlenky, lepší nálada.
Mám ten papír roztrhat, nebo ho jen přeškrtat anebo všechno nechat jak je teď? Vypsala jsem všechny možný neřesti a nešvary, ale proč? Možná protože, jsem jednou měla špatnou náladu a hned jsem se chytla hlavního, ale žádný osobní důvod jsem k tomu prakticky neměla. Vždyť se vždycky snažím hledat na lidech to dobrý, abych se vyhnula zbytečným konfliktům.
Člověk by nebyl člověkem, kdyby nebylo jiných lidí. Dělají z nás to čím jsme a čím budeme. A i když máme své chyby, máme i klady. Schopnost někomu pomoct nebo se jen na někoho usmát je možná i víc, než dávat velké dary. Naše chyby se snažíme napravovat a i když to není vždy možné všichni chceme držet při sobě.
Člověk by se neměl zabývat svými nedokonalostmi, ale tím, aby si život užil. Carpe diem!

Terka Pachtová - O lidské ubohosti, aneb pohádka na dobrou noc

2. října 2008 v 18:53
Bylo nebylo, žil jednou jeden chlápek a ten se jmenoval Jeff. Jeff byl krásný a statný muž středního věku s jiskrou v oku a šibalským úsměvem a okouzlujícím chováním, kterému odolala málokterá žena, a tak měl v každém městě milenku, spoustu dětí na které neplatil alimenty a existovalo spoustu mužů, kteří by Jeffa nejradši odpráskli. Proto Jeff jezdil od města k městu a snažil se uživit, jak se dalo. Spíš než ženy totiž miloval peníze. Spousty peněz. A tak se stalo, že Jeff bohatým bral a chudým taky…

Jednou Jeff dorazil do města a jako první se rozhodl navštívit místní hostinec. Doufal, že v jeho šerém světle a mezi tolika opilými muži opět ukojí svojí touhu po zlatě a naplní svůj měšec novými penězi.
Ale než si stačil vybrat a oloupit svojí první oběť, přisedl si k jeho stolu postarší muž ve špinavých hadrech,odkašlal si a pravil k Jeffovi:
,,Zdaleka pane, že?"
,,Ano…vážil sem k vám dlouhou cestu." Připustil Jeff a nervózně poposedl na dřevěné lavici. Ten starý muž se mu nelíbil.
,,A co vás do našeho skromného města přivádí mladý pane, smím-li se ptát?" zeptal se znovu starý muž.
,,Práce,pane, práce…" pravil Jeff a uvědomil si že ani tak moc nelže, jinak než zlodějinou se živit asi neuměl.
,,Práce?" podivil se muž: ,,Já myslel, že vás sem stejně jako spoustu před vámi přilákala vidina pokladu, který se údajně skrývá v naší svaté hoře…"
,,Pokladu?" ožil náhle Jeff : ,, Jaký poklad, povězte mi o něm!" Ten starý muž se náhle mu začal docela zamlouvat.
,,Co je ten poklad to neví nikdo z nás" připustil starý muž: ,,Místní po něm nepátrají, jen čas od času přijede nějaký cizinec, vyptává se na poklad a na horu, ale pak už ho nikdy nikdo z nás nespatří."
,,Kde tu horu najdu?"
,,Támhle přece!" Prohlásil starý muž a ukázal prstem na horu, která byla vidět přes špinavá skla okna.

Jeff neváhal ani chvilku. Utekl z hospody bez placení, vzal všechny svoje věci a vydal se na cestu k hoře. Byla to dlouhá a únavná cesta a když po ní Jeff došel až k samotnému úpatí hory, byl velmi unaven. Co ho ale překvapilo bylo to, že stezka dál pokračovala, jakoby dovnitř hory. Vešel a pokračoval dlouho chodbou a měl pocit,že ho cesta vede přímo do středu hory. Najednou se před ním ale objevilo rozcestí. Jeff nevěděl, zdali se má dát doleva nebo doprava a pak si najednou všiml podivného rozcestníku, který visel na stěně na staré a oprýskané dřevěné tabuli:

Doleva dlouhá vede cesta plná strastí
však vpravo dojdeš zasloužené slasti

Jeff neváhal ani minutu, měl-li si vybrat mezi cestou plnou strastí anebo zaslouženou slastí, rozhodně volil tu příjemnější variantu. A zahnul doprava.
Chodby kterými pomalu procházel byli studené a naprosto opuštěné,slyšet byl jen Jeffův hlasitý dech a jeho kroky těžkých kožených botách.
Netrvalo však dlouho a došel ke druhé křižovatce a druhému rozcestníku, který hlásal:

Pomůžeš-li, když kolem zuří nouze
doprava můžeš cestou pouhou
však na sebe-li myslíš pouze
pokračuj vlevo cestou dlouhou

Jeff se podivil - čekal souboje s bájnými bytostmi, složité labyrinty, jediné co však v hoře našel, byly tyto podivné rozcestníky. Zamyslel se.
,, Nemyslím pouze na sebe" řekl sám sobě a dal se doprava.

Cesta potemněla a Jeff měl pocit, že začal mírné svažovat dolů a ve studených chodbách se mírně oteplilo. Neušel ani pár kilometrů a v tom tu byl další rozcestník.

Kdo miluješ jen pro lásku
kdo duše si ctná a čistá
doprava zkus tu procházku
odměna tvá už se chystá

Však máš-li v lásce jiné cíle
peníze,majetek či potěšení
doleva dej se cestou dlouhou míle
přemýšlej o svém polepšení

Jeff už ani nepřemýšlel a zahnul doprava.
,,Kterej debil by sakra zahnul doleva, když ty cedule pořád melou o tom, jak je ta cesta dlouhá?" ptal se sám sebe, zatímco pokračoval v cestě.
,,Má-li tu někde být ten poklad určitě bude na téhle cestě, vždyť se, ty rozcestníky posílají všechny dobré vlastnosti"
Šel dlouho. Cesta už směřovala z kopce a v chodbě začalo být pekelné vedro. Jeff už byl velmi unaven, ale ani na chvíli ho nenapadlo, že by třeba vrátil, cítil, že možná je blízko svému pokladu.
Sotva začal přemýšlet o tom, že by si někde aspoň sedl a chvilku odpočinul, objevil se před ním další rozcestník.



Nelžeš-li jiným v žádném případu
doprava dej se cestou spravedlivých
však kdo lžeš a věříš v náhodu
tvá je levá cesta domýšlivých

,,Já ani moc nelžu." Přemýšlel nahlas Jeff…
,,V náhodu taky nevěřim, dám se doprava."

A jak řekl tak taky udělal. Po pár metrech však chodba zmizela a než se Jeff stačil otočit, obklopil ho kolem dokola oheň a hustý kouř. Jeff byl v pasti. Začal hlasitě křičet o pomoc, muselo mu ale být jasné, že ho nikdo zachránit nepřijde, protože ho nikdo ani neslyší, zemský povrch byl na míle daleko.
Najednou se však přímo před ním v ohni a kouři zjevil ten starý muž, kterého Jeff odpoledne potkal v hostinci. Ted ale vůbec nevypadal staře a otrhaně, jeho rysy zelegantněli,omládli a dokonce vypadal, že si v tom ohni náramně libuje.
,,Vítej v mém království. Já věděl, že tě mám čekat, jsi stejný jako ostatní…"
,,Ale prosim vás, kde to jsem?" ptal se zoufalý Jeff.
,,Tys to nepoznal? Jsi přeci v pekle můj milý Jeffe" pronesl tajemně muž a černýma očima si prohlížel ustrašeného Jeffa, který se stále nevzdal naděje na útěk.
,,Křič jak chceš, nikdo tě však zachránit nepřijde, tvoje ubohé činy tě odsoudili k životu v samotě a bez přátel!"
,,Ale jak bych mohl být v pekle?" Jeff už byl zoufalý. Bál se. Někdo by řek, že neměl daleko k pláči.
,,Vždyť přeci sem šel podle těch dobrých rozcestníků!"
,,Jsi ubohý Jeffe," pronesl smutně muž v ohni :,,Kdyby sis přiznal pravdu a pokaždé zahnul tak jak tě naváděli rozcestníky, neskončil bys tady se mnou v pekle, ale došel bys k zaslouženému pokladu. Ubohý je možná ten, kdo páchá zlo, však ještě ubožejší je ten, kdo si nepřizná, že jedná špatně. A proto je Jeffe tvoje místo navždy tady se mnou,hluboko pod zemí, bez naděje na odpuštění a lepší posmrtný život."

A jak řekl tak se stalo.
A pokud už Jeffa neumučil, mučí ho v té svaté hoře dodnes.
Dobrou noc

Matěj pořízek -O lidské ubohosti, aneb bajka o křečce Cvočce

2. října 2008 v 18:51
Bajka o křečce Cvočce
Jednoho krásného dne se na paloučku uprostřed lesa narodila malinkatá křeččí holčička. Její rodiče paní Vojtěška a pan Alois jí dali jméno Cvočka. Maminka s tatínkem na ni byli hodní a dávali jí vše, co křeččí miminko potřebuje. Dostatek jídla, čisté spodní prádlo a pravidelně jí podávali pochoutku Křečka Stix a každého půl roku navštěvovali zvěrolékaře. Dokonce měla i svůj vlastní Křečstation 4.
Rodinná idylka byla téměř dokonalá, když tu jednoho dne paní Vojtěšku pana Aloise zašlápl velký zlý a tlustý chlapeček.
O Cvočku se od té doby starali její příbuzní. Cvočce od té doby nastaly zlé časy, jelikož na ní byli její příbuzní velice zlí. Tito její příbuzní byly po celém křeččím světě známí svou krutostí a povýšeností vůči všem ostatním. Malou Cvočku všemožně trýznily, soužily a nadávaly jí. A protože byly i velice lakotní a hamižní tak Cvočce nedávali ani pořádně najíst. Když plakala, že má hlad tak jí odbyli, že mají sami málo, ale jak jen k tomu byla jen malá příležitost, tak sami chodily do své spižírny a tam se cpaly a cpaly. Cvočce to však nevadilo. Byla už taková. Neuměla být zlá a na někoho se zlobit.
Jednou, když byla Cvočka venku aby nasbírala nějaké jídlo tak se zase její nenasytní příbuzní šly mlsat zrní do spižírny. Jak se tak ládovali tak se jim v krku vzpříčily zrnka a oni se začli dusit. V domě však nebyl nikdo, kdo by jim pomohl. A tak se příbuzní udusili. Když se Cvočka vrátila z venku a našla je mrtvé ve spíži na hromadě zrní stejně se na ně nezlobila. Taková již prostě byla. Vynesla je ven a pohřbila je se všemi křeččími postami.
A od té doby si žila spokojeně ve svém domečku a jestli se nepřežrala tak tam žije dodnes.
A co s toho plyne za ponaučení milé děti? Když budete ubohý tak chcípnete.

Kačka Otrubčiáková-O lidské ubohosti

2. října 2008 v 18:30
Hon za dokonalou nedokonalostí
Život je jeden velký hon za tím, kdo bude nejlepší ať už ohledně bohatství, krásy, nebo jiného uznání. Všichni lidé jsou si podobní,ale ne naprosto stejní, dozajista to má i svůj účel, proto nechápu, proč se lidé snaží neustále odlišovat od ostatních, malé odchylky, jedinečnost každého člověka, barevná paleta jeho vlastností je originální pro každého z nás, ale přijde mi zbytečné, až ubohé, jak se mnoho lidí snaží ze sebe dělat něco co nejsou, na co ve skutečnosti nemají, přetvařují se, a často je to tak nápadné, směšné, prostě ubohé.
Jsme tací jací jsme, a nikdo by si neměl každé ráno nasazovat masku, jen aby ho společnost brata jako takového a takového člověka, kterým by si přál být. Samozřejmě každý prahneme po uznání, po chvilce tam "nahoře", ale pokud se někdo tam nahoru dostane určitě je to zaslouženě. Ale spousta lidí by se právě tam nahoře měla zamyslet nad tím co nechala dole, kolik lidí jim pomohlo a kolika lidem za to poděkovali, Kolika lidem ublížili a kolika lidem se omluvili.
A jak víme, že když se dostane tam nahoru, že jsme se nedostali na dno. Cesta na výsluní je jako lezení po stromě.Lezeme, zachytáváme se každé větve, životem procházíme, zachytáváme se lidí, když se k nim chováme slušně, většinou nám vyjdou vstříc, z některých se stanou nepostradatelní lidé, jiní projdou našemi životy bez povšimnutí, někteří nám dokonce ublíží. Ale každý člověk který se s námi na chvilku zastaví nám v našem pomyslném stromu pomůže o jednu větev výš. Pokud toužíme po uznání a dosažení vrcholu za každou cenu, většinu lidí jen využíváme k tomu, aby jsme se od nich mohli odrazit a vydrápat se o jednu větev výš. Neznám člověka, kterému by bylo ublíženo a dotyčný neprahnul po pomstě. A tak je v podražených lidech zakořeněná nenávist, která musí vykrystalizovat v tu správnou pomstu, ve správnou chvíli.(ta chvíle dozajista přijde, protože i lidé s nespravedlivým chováním se jednou na ten vrchol dostanou,ale nepobudou si tam moc dlouho a začnou padat, snaží se zachytávat jednotlivých větví, ale tohle je ta správná chvíle, pro všechny postivé lidi, jejich pomsta dozrála stejně tak jako větve vyhnili, a náš ubožák se řítí dolu do hlubiny, snad bude mít o čem přemýšlet.
Někdo z nás se třeba na ten vrchol nedostane. Každý máme vlastní žebříček hodnou a různé věci jsou pro nás různě důležité.Někteří mají na prvním místě úspěch, někteří ho mají na místech všech. Pro někoho je důležitá rodina, vzdělání, přátelé, přece jenom sme společenští tvorové a jak řekl Čingis Ajtmanov "Člověk nemůže žít bez lidí, ale s lidmi je to těžké" .
A proto by jsme si měli dávat pozor, komu budeme věřit, s kým budeme trávit své volné chvíle, protože i z našich přátel se můžou vyklubat lidé, kteří si přez nás zkracují cestu,ale pro ty pravé přátele, můžeme být ta podpůrná větech, která je na tom vrcholu bude držet, jestli si své přátele vybereme správně tak i oni nám pomůžou v cestě životem. Každý jednou dosáhneme svého vrcholu, pokud půjde po té správné, občas nerovné cestě.
Podle mě by člověk měl žít tak, aby se jednou mohl ohlédnou za svým životem a pousmát se, jaké chyby dělal a jak se z nich poučil. Jak prožil plnohodnotný život, jak může být na sebe hrdý a vzpomínat na jednotlivé zážitky a prožitky a ne si neustále říkat kdyby a zjistit jak byl povrchní, sobecký a ubohý…

Gabča Saligerová-O lidské ubohosti

2. října 2008 v 18:28

Pesimismus aneb co udělají neúspěchy z člověka

Když jsem si přečetla text,který nám paní učitelka dala,myslela jsem,že snad špatně vidím.
Autor jménem Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic,byl nejspíš velice zahořklý.protože rozhodl-l se někdo psát O lidské ubohosti,muselo se mu stát něco,co by se asi ani jednomu z nás nelíbilo.
Velice mě hned na začátku zarazilo,jak je nelítostný k novorozeňatům. Odsuzuje jejich chování už od samotného prvního dechu. Já osobně bych byla ráda , kdybych slyšela svoje miminko křičet , protože bych aspoň věděla , že je naživu.Podle mého si "podkopává půdu pod nohama" , on sám se narodil jako nevině , a také křičel a brečel. Nevím , v jedné části,jako kdyby opěvoval mláďata a chtěl být jedním z nich. Popisuje , jak příroda je dokonalá , že "zařídila" ,aby mláďata nebyli tolik závislá , jako je narozený človíček. Nelíbí se mu přístup" Ťuťu ňuňu", že dítěti věnujeme až přehnanou pozornost……… Jeho uvažování je podobné tomu,že učení padají z nebe. Působí na mě jako nepřítel dětí!! On by jim snad i zakázal hašteřit se , hrát si , křičet a spousty dalších věcí , které jsou s dětmi spojené. Ale když jsem četla dál , zjistila jsem , že je tam i pár vět , ve kterých dětí tak nějak lituje. Podle něj nemají žádnou volnost,protože je vždycky maminka načapá….A překazí jim plány. Já to znám velice dobře ještě teď. Člověk si něco domluví a přijde mamka , která to všechno zatrhne a ještě drze řekne: "Ty se nemáš co učit mladá dámo???!!" A to je završení všeho. To hned vidíte všechno ve velmi tmavých barvách a myslíte si něco o prd**. Ale když už trošinku vychladnu , tak si říkám,že taky taková budu , a že už se jí vlastně ani nedivím,když si vzpomenu na své některé hororové známky. To jsem se zase rozepsala , vždyť to jsem skoro nezapadá. Také se milý Bohuslav pozastavuje nad neodůvodněném bití ratolestí. Nakonec se ukazuje , že ho šíleným způsobem mrzí , jak se člověk vyvíjí s útrapami , když by to šlo i bez nich.
Ovšem přichází další kámen úrazu. A to 3. odstavec . Právě jsme pokročili do puberty a prožíváme první bláznivou a marnou lásku. Určitě to každý zná. Nevím jak na to s láskami byl Bohuslav,protože ať jsem hledala,jak jsem hledala,nedohledala jsem se žádné ženy. On se doslova vysmívá zamilovaným bláznům , jakoby nikdy nepoznal lásku je mu to líto , a tak svou lítost schovává za masku výsměchu,aby nikdo nepoznal,co se v něm odehrává. A nebo je právě jedním z nim,kterému ovšem ta "láska" nevyšla a popisuje , jak žena dokáže učarovat a manipulovat s mužem , když chce. Také , že vlastně kvůli nám přicházeli o majetek,když nám kupovali drahé kameny a šperky. Takže původcem všeho zla je zase žena.
Ukázka textu byla velice zajímavá co se týče zvolených výrazů , byli velice kruté a soudné. Ale asi to bude tím,že on také neměl lehký život. Vystudovat práva a vyřizovat korespondenci Vladislavu II. Jagellonskému. Procestoval Egypt a Palestinu. Nějak mu to závidím , taky bych chtěla do Egypta. Kladl velký důraz na vzdělání,morálku a výchovu. Psal pouze latinsky , protože český jazyk byl u něj barbarský jazyk. Velice se snažil o významnou funkci v církvi , avšak marně. Podmety v církvi a tehdejší společnost ho rozčarovala natolik , až se podle mého stal tímto zahořklým spisovatelem.

Matějova báseň ( údajně skládáná v jednu ráno...)

18. září 2008 v 13:40
Jedno pivo za druhým
v hospodě sem pil
Není divu proto jen
že sem potom blil
Začalo to nevinně
první, druhé, třetí
O půlnoci ve dvanáct
zůstal sem u pěti
Pak se to však rozjelo
chlastu bylo moc
musel sem tam prosedět
skoro celou noc

Balada o myšce

18. června 2008 v 8:39
Tereza Pachtová, Matěj Pořízek
Balada o myšce
Žila byla v lese myška
jednou na ní spadla šiška
volá, křičí, hlava bolí
nakonec jí šiška skolí
Medvěd našel mrtvou myšku
z hlavičky jí sundal šišku
Na paloučku vedle jedle
první pomoc zkoušel hnedle
Poslech směle ježka Pepu
umělé dýchání, zkouška tepu
Myška stále mrtvě leží
nevyskočí, není svěží
Medvěd zadmul, zadmul znova
a pak vyřkl smutná slova:
,, Myška se pod nátlakem mého dechu
rozprskla na ježka v mechu."
Tam u jedle na paloučku
zvířátka jsou potichoučku
Vzali myšce přesnou míru
teď jí v zemi kopou díru
K večeru se pohřeb konal
ať každý ví kdo v lese skonal
Pohřbili tu malou myšku
nahoru pak dali šišku
Myš má nový domeček
říkají mu hrobeček
a v něm spinká potichoučku
tam u jedle na paloučku

Trest smrti - Terky P.

12. dubna 2008 v 13:17 | Multivitamin.cz
Tak aby to nebylo Járovi a Gábině líto, přidávám i svou práci...Pokud někdo ještě mát tu svojí práci v počítači, možná by stálo za to, jí sem taky hodit, protože tyhle stránky by měli být i takovej archiv naší třídy, našich prací a tak...
ROZSUDEK SMRTI

Jsem pro trest smrti?
Nebyl by někdy tento trest až příliš krutý?
Nemohlo by se stát, že by někdy tohoto trestu mohlo být zneužito?
A na všechny tyto otázky říkám ano…Ano, jsem pro trest smrti, i když pouze ve výjimečných případech, ano, někdy tento trest může být až příliš krutý, ano, tohoto trestu může být zneužito, protože žijeme v lidské společnosti, kde je bohužel možné všechno…

Představte si, že si žijete svůj poklidný život, přes den spořádaně pracujete v solidní společnosti na vysoké pozici se slušným platem, odpoledne přicházíte domů za svou rodinou, dětmi, přáteli, možná se s nimi snad trochu přiopijete, ale užijete si příjemný večer a v noci usínáte s myšlenka mi na další den a se vzpomínkami ze dne předchozího. Jste slušný člověk plný ambicí a chuti do dalšího života. Další den se ovšem obléknete a vykročíte ze dveří levou nohou a místo toho, aby jste zase v poklidu dojeli do své práce, skočí vám pod auto jakási mladá žena, kterou život nebavil, tak jako vás…
A co když se to stalo na odlehlém místě a co když nikdo z jejích blízkých neměl pocit, že by se tato mladá žena chystala nějak úmyslně opustit svůj život a co když si snad lidé budou myslet, že jste ji zabil v důsledku své nepozornosti, či zbytkového alkoholu a co když si to bude myslet i polici, soudce, státní zástupce a všichni ostatní v soudní síni? Pak to bude nejspíš chápáno jako trestný čin s následkem úmrtí a vy budete chápán jako potencionální vrah…

Pokud by stále platilo staré pravidlo " Oko za oko, zub za zub ", pak by vás nejspíš čekala příjemná smrt na šibenici,či pod ostřím gilotiny...život za život, smrt za smrt…
A nebo můžete být svobodný chlápek středního věku, bez dětí, či jiných závazků, zato se spoustou přátel a dobrým podnikem za barákem, který společně se svými přáteli pravidelně navštěvujete. Jeden večer se tam ovšem bude pouštět fotbal a kus od vás může třeba sedět člověk hlasitě povzbuzující soupeřovo družstvo a vy u pátého piva a sedmého panáka přestanete být civilizovaní a budete si s ním chtít spor vašich názorů vyřídit. Fyzicky.
Vyjdete s ním na dvorek a udeříte mu ránu do jeho opilého obličeje. On také přestane být civilizovaný a začnete se prát…pak máte jedno dlouhé okno, které přerušuje až obraz rudě zalitého člověka, ležícího na zemi, který nejeví sebemenší známky života…následuje pohled na mříže zevnitř a končí to posledním obrazem vašeho života…z elektrického křesla.

Zde byste skončili nejen podle starodávných zákonů, ale i podle novodobého trestu smrti…Jednal jste možná v afektu, ale úmyslně…
A nebo budete samotářský psychopatický úchyl, který se po nocích baví rituálním zabíjením lidí. Dlouho vám na to nikdo nepřijde, a když na to konečně dojde, velice schopný právník vysvětlí váš čin, jako důsledek psychické poruchy a vy budete zanechán v péči odborných psychiatrů…
Všechny příběhy mají dvě stránky…masový vrah může páchat vraždy zcela úmyslně a v tom případě si smrt nejspíš zaslouží, ale z druhé strany to mohl být skutečně člověk, který nevěděl, co dělá a který má někde v tomhle světě svojí matku. Matku,která zcela určitě nechce ztratit syna, nechce se dívat, jak umírá v elektrickém křesle a která ho nejspíš někde ve skrytu duše miluje, i když dělá ty nejhorší skutky života- vraždí. A tahle matka u něj možná bude stát, když bude umírat a možná mu potom bude donášet květiny na hrob…ale nejspíš by se na něj raději chodila dívat skrze mříže…až do konce života…
Muž co spáchá vraždu v afektu se zcela určitě velmi provinil, má ale za jednu osudovou chybu zaplatit celým svým dlouhým životem? Ale pokud by měl jít do vězení na dlouhý dlouhý čas, možná by někdo sám a dobrovolně volil jednodušší cestu - smrt.
Představa strávení celého zbytku života v jedné malé věznici s ostrahou a další spoustou spoluvězňů je pro mě velmi děsivá - není smrt skutečně cesta?
A co čestný člověk který jednou jedinkrát udělá chybu? Má za ni platit tak krutou cenu? Nemělo by se právo někdy na věci dívat z lidské stránky, lidskýma očima?
Ale jaké oči jsou ty lidské?
Kladu otázky…zná ale vůbec někdo odpovědi?

Kdybych byla vězeň odsouzený na doživotí, chtěla bych umřít…
Kdybych byla vězeň v cele smrti, chtěla bych žít…

Jsem tedy pro trest smrti?
Ano…jsem :-)
Jen nevím, jestli v dnešní hrbolaté společnosti k němu existuje rovná cesta.

Trest smrti - Járy

10. dubna 2008 v 18:11
Tentokrát Járy práce...
Trest smrti
V poslední době opět oživla otázka týkající se trestu smrti. O jeho povolení, či zrušení se diskutuje už mnoho let. V této diskuzi jsou dvě strany. Jedni ho prosazují, druzí jsou jeho odpůrci. V některých oblastech světa je trest smrti povolen.
Největší výhoda trestu smrti je hlavně dokonalá ochrana před nebezpečnými jedinci. Tito lidé, schopní zabíjet, už nemají co ztratit a doživotní vězení je pro ně vlastně výhodné. Dalším argumentem je to, že zabití člověka vyjde levněji, než doživotní vězení.
Naopak jeho odpůrci zdůrazňují, že nikdo nemá právo zbavit jiného člověka života. Ironické je, že k trestu smrti jsou odsouzení ti, kdo opakovaně zabíjeli a také k tomu neměli právo. Proti trestu smrti hovoří i možnost soudní chyby. Stávat by se to nemělo, ale i takové případy jsou. Například ve Spojených státech bylo za posledních devadesát let popraveno více než dvacet nevinných. Další věc, poukazující na zakázání trestu smrti, je jeho zneužitelnost. Za druhé světové války a následně po nástupu komunistického režimu, byly tresty smrti, udělené nevinným lidem, denním pořádku.
Já jsem pro zavedení trestu smrti za mnohanásobné vraždy a atentáty na nevinné civilisty, kde si vrah vždy plně uvědomuje, co dělá. Nejvíce pro trest smrti jsou jistě lidé, kterých se to nejvíce týká a to jsou rodina a přátelé těch, kteří se stali obětí. Pokud někomu zemře člověk kterého má rád následkem nemoci, určitě se s tím po nějakém čase vyrovná. Ale zemře-li mi někdo, koho mám rád a mohl by tu se mnou být kdyby …? Kdyby se nenarodil člověk, který usmrtí jiného člověka. Proč? Má právo? Byl v dětství nešťastný? Nebo snad dokonce týraný? Ale je to pro mě dostatečná útěcha, přestože trpím a loučím se s milovaným člověkem? V tu chvíli si myslím, že v devadesáti procentech převládne pocit nenávisti k tomu, kdo vzal život a osud blízké osoby do svých rukou. Proč on může zabít? Může takový člověk žít? Jistě si většina přeje najít viníka a potrestat jej. Je doživotní vězení dostatečný trest? Myslím, že si v tuto vypjatou chvíli všichni přejí, aby byl viník mrtvý.
Něco úplně jiného jsou tresty za krádež.U těch se mi nelíbí, že se dávají stejné tresty všem, nezáleží na částce, kterou ukradl. Například, když někdo ukradne v obchodě stovku, může jít "sedět" na stejně dlouho jako zloděj, který vykradl banku a odcizil třeba sto tisíc. To je hodně velký rozdíl. Jsme pouze lidé! Chybovat je lidské.
Doufám, že nikdy nebudu muset řešit otázku, zda trest smrti ano či ne, a věřím, že můj život bude šťastný a nikdy se nedostanu do situace, že mě nebo někoho z mých blízkých a přátel poznamená tato nešťastná událost. Po hluboké úvaze jsem nabyl dojmu, že trest smrti je v některých, zvlášť závažných případech, jediným řešením.

Trest smrti - Gábiny Saligerové

10. dubna 2008 v 18:09 | Multivitamin.cz
Rozhodla jsem se, že když už mi někdo pošle slohovku ať mu jí vytisknu, bude se muset smířit s tím, že mu jí sem hodim...Tak příjemné čtení, tohleto je Gábiny :-)

Trest smrti
Podle mého se trestem smrti vůbec nic neřeší , spíš je to vysvobození od trestu vězeni. Je to mnohem horší když sedíte někde zamčeni,hlídají vás bachaři a Vy nemůžete dělat nic jiného,než přemýšlet nad chybami co jste v živote udělala nebo co jste mohla udělat pro to,aby se nestaly. Také vám přímo nakazuji co dělat můžete a,které věci ne. Šikana je na denním pořádku a kdo by toto chtěl snášet. Asi tak nějak uvazuji naší milí příznivci trestu smrti.Je to až nelidské,uvazovat o doživotním vezeni jako o moc nákladném. Je to podobné, jako kdyby jste někomu řekli,ze ho zabijete,protože ho nechcete živit z vašich dani…..
Mnoho lidi v podstatě ani neví o co se jedna nebo si to až tak neuvědomují.Potkáte-li na ulici člověka s dotazníkem a nemůžete ho nijak odbit,vyplníte dotazník,čtete otázky,které ale stejně nevnímáte a odpovídáte na odpovědi,jen aby jste to měli z krku. Avšak později se dozvíte,ze to byl dotazník,zda jste pro nebo proti trestu smrti.
Drive ještě v prvním tisíciletí před našim letopočtem to byla jakási odplata,osobní msta,(vzpomeňme si na Chamurabiho zákoník- "oko za oko,zub za zub") Zabili vám bratra i vy jste mohla zabit bratra. S postupným upevňováním moci,byla osobní msta omezována.Trest později začala vykonávat statni autorita, jako zastrašování ,odstraněni pachatele ze společnosti. Krátkodobě byl zrušen v prvním století p.n.l. v antickém Římě a v osmém století p.n.l. v Číně. Také jsem se dočetla,ze od 12.st až do začátku 18.st. byl trest smrti dosazován a také velmi často konán. Což mě udivilo,protože v těchto dobách mela hlavni slovo a velmi významnou roli církev a ta místo toho aby tresty zakázala,tak je naopak podporovala a sama činila. A nejhorší bylo to,ze často byl odsouzeny zproštěn veškerých prav na obranu nebo práva na to,aby mohl dokázat,ze nic neprovedl,byl-li nevinny. Takže "nepohodlní" lide byli tak nebo tak odstraněni. Takže církev hlásala to a přitom si myslela ono a nedbala při těchto trestech na bibli.Velký obrat nastal na konci 18.st. V té době se jim to konečně začalo jevit jako nelidsky čin a hlavně si odporoval s desaterem prikazani. Prvním státem,který zrušil trest smrti bylo Toskánsko za panujícího císaře Leopolda II. A roku 1846 zrušil také trest smrti stát Michigan. Konečně se dostávám s trestům smrti v České Republice. V Československu bylo převzato trestní právo z Rakousko-Uherska .Po roce 1920 byl použit pouze v případě stanného práva nebo doživotního vězení. Za druhé světové války,byl trest smrti zachován a také velmi hojně používán. Jen na pankrácké gilotině bylo popraveno více než 1000 popravených odsouzenců. Ve 40. a 50. letech trestu velice zneužívala komunistická diktatura k celé řadě justičních vražd.
Od roku 1949 bylo provedení popravy omezeno"jen" na oběšení,strašné,že?! Trest ovšem neplatil pro mladší 18-ti let a pro těhotné ženy. V roce 1978 byla sepsána petice 350 lidmi(jež byla součástí Charty 77) žádající zrušení trestu smrti s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku. Petice byla zaslána Federálnímu shromáždění a byla podepsána mnohými známými osobnostmi (např. Václav Havel, Karel Kyncl, Jaroslav Seifert a další). Po roce 1990 byl konečně trest smrti zrušen. Žít mezi léty 1936 až 1978,bála bych se vůbec vyjít z domu,abych neudělala něco co by se komunistické diktatuře nelíbilo a hned mě nepopravili. Dnes je díky bohu trest smrti zrušen nadobro, Česká republika je zavázána řadou mezinárodních dohod a proto jej nemůže obnovit. Myslím si,že řada občanů by to nedovolila. Ale vždycky má všechno i svůj opak. Zastánci tvrdí,že pro ekonomiku státu je to výhodnější,než doživotní vězení. Také to má podle nich společenský význam,neboli ochrana společnosti to nazývají. Říkají : ,,Poprava je nezbytná, aby se odsouzenému zabránilo v dalších útocích proti společnosti." Ale už je nenapadne,že to může být justiční omyl. Nebo,že se jen někdo někoho chce zbavit,bohužel i ještě dnes funguje křivé obvinění. Vždyť ani v díle -Zákon sudnyjm ljudem- se nic nepíše o trestu smrti,nenejvíš mu ušmiknou špičku nosu a 15 let odříkávání. Smrt nastává jen v případě jiné smrti.

Sedí muška na stěně...

8. dubna 2008 v 21:12
Promiňte, ale já si to nemůžu odpustit...
Ta písnička mi rezonuje v hlavě....

Sedí muška na stěně
sedí a hajinká
sedí muška na stěně
sedí a spí

Sedí a hajinká
potvůrka malinká
sedí muška na stěně
sedí a spí

Já vezmu plácačku
muška je na sračku
sedí muška na stěně
sedí a spí

Pro správnou imterpretaci je nutné šišlat...

Hrizbeek

12. února 2008 v 20:29
Takže , kdo jste se účatnil dnešního suplovacího dějepisu tak si možná povšiml momentu , kdy Brychtová chtěla řící slovní spojení ,,hry s býkem" , ale místo toho z ní vypadlo něco jako Hrizbeek...což nám připomělo hru Frisbee a slovo Hrizbee něco jako: "Hrizni býka!"A tak jsme tedy dali dohrondy pravidlé této hry :-D

Hrizbeek [ hrizbi:k ]
- Starodávná antická hra.
- Vznikla na Krétě roku 1666 př.n.l..
- Nyní se opět těší nové oblibě u řecké a čínské mládeže.A s největší pravděpodobností bude uvedena na olympiádě v Hong Kongu.

Stručná pravidla
1. Vezměnte býka ( doporučujeme umytého )
2. Dejte mu do huby červený létající talíř na frisbee.
3. Odpilvněte si.
4. Zakousněte se býkovi do zadnice ( doporučujeme nedýchat- možnost zvracení!)
5. Dále je vše už jen na býkovi. Čím dál létající talíř odhodí, tím více bodů pro vás :-)
Upozornění
1. při hraní si dávejte pozor na umytost býka!
2. při hryzání pozor, aby jste si kousek býka neukousli, je to nechutné ( toto obzvláště platí pro vegetariány )!
3. pozor na nohy býka- jsou schopny kopání!
4. pozor na rohy býka - jsou téže nebezbečné!
5. pozor na červenost létajícího talíře - možnost útoku ze strany býka!

Domčina básnička pro Mikuláše

8. prosince 2007 v 13:27
Stěžuje si bezdomovec
,,Mám to ale pech "
včera jsem chtěl sežrat čokla
a byl plnej blech.
Povídá mu kolega
,,Mazej pro psa zpátky !
ze psa bude pečínka
z blešek karbanátky !"

Óda na koridor...

1. prosince 2007 v 19:06
Tahle óda byla složena za jednu jedinou cestu vymrzlým koridorem (až na tu poslední větu, která byla dodána v šatně :-)) prostě nám z těch teplot tam hrabe...
Jaro , léto , podzim , zima - v koridoru vždy je prima !!!

Jaro , kvetou kytičky
na zemi válejí se dětičky

Léto , teplo , v koridoru vedro
vypiješ tam vody vědro

Zima , ze střechy na nás padá led
spolužák spadlý na zem nás smet

Podzim , podzim studený
učitelky jsou tu zku.....

Dvanáctero

22. listopadu 2007 v 20:19
Tohle dvanáctero bylo původně DÚ Petry a Terky na Čj , ale paní profesorka Osičková na to asi nějak zapomněla...:-)

1.Nepropadneš
2.Nepomluvíš bližní své
3.Nepojíš svému bližnímu papání ke svačině
4.Nepozlobíš
5.Neozdobíš psaními svémi prostory , kde se svými bližními převýváš
6.Nepošpiníš svačinou svou školní lavice
7.Nebudeš nemilí na osoby , které zkrášlují a očištují prstor , kde se svými bližními si nucen přebývat( uklízečky)
8.Nezmrzneš v zimě v koridoru
9.Neuvaříš se tam v létě
10.Nezasebevraždíš se z následků třídních schůzek
11.Nezblázníš se
12.Všichni víme, ale už asi není bezpečný ho sem házet...řekněme snad jen: NEPOK**ÍŠ
 
 

Reklama
SPAMY MAŽEME...